Stats counter, realtime web analytics, heatmap creator
Chci vyhledávat v:

Psycholožka Lucie Kolaříková Bouzková se věnuje osobnímu rozvoji žen, na jejích seminářích s ní můžete projít tématy, která změní váš život k lepšímu.

                VsWwRPTrCMwp4gArXEvRaMEFEGYuScTSh dOSOQ1axx2HmNVRLQk_aH0q74tADfKiAzD1nY

1. Lucko, všimla jsem si na vašich stránkách, že pořádáte seminář Tvořím svůj život, o čem je?

Hlavním cílem je uvědomění si své vnitřní Oběti, která nás brzdí a svého vnitřního Tvůrce, pro kterého je možné absolutně všechno. Ženy se seznamují s oběma částmi v sobě a potom cíleně posilujeme Tvůrce a smiřujeme se s Obětí. Seminář končíme tak, že má každá představu o tom, v čem chce v životě pokračovat a co změní. Je to hluboký seminář, ze kterého odcházejí ženy více své a propojené se svými potřebami, než přišly.

2. Co myslíte, že nás v životě nejvíc ovlivní v tom, jak pak v životě jednáme?

Určitě prostředí, ve kterém jsme vyrostli. Protože v něm se učíme doslova vše, od způsobu jak vnímáme, myslíme a cítíme, až po celý repertoár chování a jednání, a také posuzování sebe i druhých. Jsme zčásti odraz matky, zčásti otce a zčásti jsme úplný originál, odlišný od ostatních lidí. Tato originální část má samozřejmě také vliv na naše jednání, proto děti stejných rodičů a ve stejné situaci jednají rozdílně.

3. Je vůbec možné změnit například po třiceti i čtyřiceti letech naše zvyky, které jsme se naučili od svých nejbližších?

Ano, je to možné. Platí pravidlo, že co jsme se naučili, můžeme se zase odnaučit a přeučit. Lidský rozvoj nikdy nekončí, probíhá až do smrti. Brzdí ho většinou rozšířené chybné přesvědčení, že „starého psa novým kouskům nenaučíš", které vlastně slouží jako alibi pro lenost se sebou něco udělat. Neuropsychologie dokazuje v různých studiích, že neuronová vlákna v mozku vznikají a zanikají po celý život, podle toho, jakou aktivitu člověk vyvíjí, co a do jaké míry se ve svém životě učí. Mozek nikdy nezakrní, jen se zpomalí, když mu nenabízíme žádné podněty. Fascinující jsou lidé, kteří ještě v sedmdesáti pěstují svou zvědavost a například cestují, čtou, zajímají se o nové technologie, začnou znovu studovat. Je to možné, záleží jen na vnitřním postoji.

4. Kde a jak je nejlepší začít?

Se změnou zvyků a vlastním seberozvojem? Tam, kde se zrovna v životě člověk nachází. Ten přítomný okamžik je ten nejlepší, a čím méně otálení, tím lépe. Jestli už teď víte o tom, co je třeba změnit, tak do toho jděte, jinak problém před sebou budete valit jako kuličku, která se jen zvětšuje a s ní narůstá i strach ze změny a i následky budou větší, když se problém pořádně nabalí.

5. Jak se vypořádat s tím, když se začneme měnit a naše okolí by nás mělo rádo takové jako dřív?

Většinou odpověď na tu otázku známe až ve chvíli, kdy taková situace nastane. Ale obecně: předtím, než se začne člověk měnit, mívá právě strach ze ztráty svých blízkých ze svého okolí, nebo strach z nepřijetí. Až ten proces změny nastoupí, tak najednou vidí, že se změny dějí pozvolna, sžívá se s nimi a cítí se v nich tak dobře, že časem jeho potřeba žít autenticky a být sám sebou převáží nad potřebou přijetí ze strany okolí. A tak když to takhle daleko dojde, tak buď okolí vaši změnu nakonec samo přijme a nechá se třeba i strhnout na cestu sebepoznání a autentického žití, nebo se lidé pozvolna rozejdou. Protože se vše děje ve správný čas, tak i případné loučení s přáteli se stane až ve chvíli, kdy už cítíte, že pro to vážně nastal čas a stávající vztah není udržitelný, není vám v něm dobře. Co se týká rodičů, bývá to jiné, protože se s nimi většinou jen tak nerozejdeme. Může z toho pak vzniknout nepříjemné napětí, možná natrvalo. Děje se to v případech, kdy rodiče vlastně nechtějí nechat své dospělé děti, aby byly samy sebou, žily svůj vlastní život, jako dospělí, svébytní lidé. Je to vlastně chození proti proudu, ale mnozí rodiče tak smýšlí, mívají i pocit, že jim děti něco dluží, kladou na ně očekávání a nároky. Takové „dospělé dítě" se pak snaží rodičům často přizpůsobit a může v tom být velmi svázané, své rodiče různě zachraňuje, místo aby žilo vlastní život. Je důležité vědět, že se i vůči rodičům mohou nastavovat hranice.

6. Proč se zaměřujete na ženy?

Zjistila jsem, že je mi příjemnější práce se ženami. Jsem jednou z nich, cítím je, dokážeme se krásně napojit jedna na druhou, při práci mi pak pomáhá vnitřní moudrost a intuice, nikoli naučené znalosti. U mužů funguji více coby odbornice, psycholožka a to je náročné a nenaplňuje mě to tolik. Také v tom je určitá pokora a uznání toho, že muži jsou úplně jiní a my ženy o nich vlastně moc nevíme.

Nejbližší semináře, které vede Lucie si můžete vybrat zde: http://luciekolarikova.cz/seminare/

Lucie Kolaříková Bouzková vystudovala psychologii na univerzitě v Regensburgu. Na toto studium navázala terapeutickým výcvikem v Transakční analýze a koučovacími výcviky pro život a byznys. Prošla semináři a výcviky na práci s tělem a emocemi, na péči o vnitřní dítě, meditacemi, cyklem Alchymie čaker, ženskými semináři. Tento průběžný seberozvoj ji baví a zkvalitňuje práci s klientkami.

Více informací se dozvíte na  www.luciekolarikova.cz 

 

 

bnr IB2016 GIF 300x300 01

 bej16 300x300